Medvídek.... Malý plyšový medvídek v modré košili s kulatýma korálkovýma černýma očima.... Nebyl velký, ale ukrývala jsem do něj svá největší tajemství. Nevěřím na talismany, ani podobné blbosti, ale vždycky, když jsem měla nějaký problém, a že jich nebylo málo, dokázala jsem se z toho vypsat a zmuchlaný papír jsem vložila do medvídka. Neměla jsem ho ani určitě pojmenovaného, byl to prostě Můj Medvídek. většinou jsem ho nenosila ssebou, měla jsem ho ukrytého na jednom místě.... Ale vždy mi pomohl mé problémy vyřešit, nebo alespoň zmírnit. Dostala jsem ho ve třetí třídě od mojí nejlepší kámošky, než se odstěhovala do zahraničí, takže o to si ho vážím víc.... To ale bylo do nedávna všechny tyhle věci.
Nechápu proč, ani jak se to stalo. Nejspíš se mi nějakým, mně neznámým způsobem dostal do kapsy. Na tom by nebylo nic tak strašného, ale.... Když jsem to ráno čekáním na vlak zjistila, řekla jsem si, že na něj musím dávat pozor, že ho nesmím ztratit. Celý den jsem ho chránila jako oko v hlavě, všude jsem ho nosila ssebou, ani ve skřínce, kde by byl možná i v bezpečí jsem ho nenechala. Celý den jsem ho měla v ruce, neustále jsem ho mačkala jako o závod. Myslela jsem si, že mi to vyjde, že se mi ho podaří uchránit....
2 komentáře:
jestli mám ráda růžovou? nevadí mi, ale když už má někdo celou sbírku a nic jinýho, než růžovou na něm nevidíš, tak už je to úchylnost :D ... ale už pro tu úchylnost s emi ty růžový věci celkem líběj :D
a k Teddymu... tenhle příběh sem onehdá z dlouhý chvíle četla a dobře se to čte :) aji ten nápad v tom je víc než dobrej :)
Dobrýýý...jináč blog.cz zase fakčí :) Aj v mozille :D
Okomentovat