....zabolí, ale je třeba ji překonat.
Od včerejška od rána sleduju stav mého morčete, Alfa. Klidně si o mně myslete že jsem blbá a dětinská, ale já ho fakt mám hodně ráda. Mám ho od té doby co jsem na gymplu, řekla bych že to bylo pololetní vysvědčení, ta záminka, že ho bezpodmínečně musím mít. Mamka mi ho nechtěla dovolit, až jednou přišla domů a z klece na ni koukaly dvě korálkově černé očka. Nebyl z toho žádný Xtra konflikt. Nakonec jí přirostl k srdci. Včera ráno, měnila jsem mu piliny v kleci a všechno, poprosila jsem bráchu, aby ho pohlídal, mezitím jsem vykonala všechno potřebné a chystala se ho dát zpátky do klece, když mi brácha řekl, že proč má takové divné oči. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když jsem ho pak uviděla, opravdu. Kdyby to byl člověk, řeknu že má zánět spojivek. Uplně zalepené uslzené očka. Nenesu moc dobře pohled na bolavé oči, vždycky začnu slzet. Oznámila jsem to mamce, ta řekla, že mu mám otřít oči kapkama. Pořád jsem čekala, jak se to bude vyvíjet, a to už je tady druhý den ráno. Už celý den nesnědl ani sousto, zdálo se mi to divné, měl tam kousek okurky, který by jindy shltl ani bychom to nepostřehli, mrkev, kterou taky miluje a dávka zrní zůstala nedotčená, to co jsem mu tam večer nasypala tam leželo jakoby nic. Ráno jsem mu nakapala do očí, a už je i otevřel, neležel tam se zavřenýma očima. Neustále bylo ale vidět že dýchá, slyšet tlukot jeho malého srdíčka, až asi kolem osmé večer.... Sedla jsem si k němu, hladila ho, za tyto dva dny už po nesčetněkráté, mluvila jsem, spíš jen tak pro sebe, ale věděla jsem že mě sylší, že mě poslouchá.... Naráz jsem ucítila, že tlukot srdce se zpomaluje, až utichlo úplně. V tu chvíli jsem se rozbrečela jako malé dítě. Nemohla jsem to zadržet, prostě to ze mě nějak vylítlo. Zítra mě čeká velmi pozitivní práce, kopat hrobeček v té nechutně zmrzlé zemi.... Proč.... :( Proč mě tady musel nechat samotnou.... Zrovna o Vánocích:(
Celé rodiny se dotklo zmizení milovaného.... Už mě nebude mít kdo vítat, když přijedu ze školy. Už mě nebude mít kdo utěšit, až zase propadnu svým náladám.... A v mém pokoji se bude rozprostírat naprosté ticho.... Bude mi chybět drnčení kuličky v pítku, když jeho růžovoučký jazýček zatoužil po čerstvé vodě, bude mi chybět ten věčný šramot, jak se plížil mezi pilinama, to pravidelné rozkusování zrní, broušení zubů, dokonce i piliny rozházené po mém pokoji.... Stolek, kde měl tento chlupatý miláček své působiště teď vypadá tak smutně a opuštěně....
Od včerejška od rána sleduju stav mého morčete, Alfa. Klidně si o mně myslete že jsem blbá a dětinská, ale já ho fakt mám hodně ráda. Mám ho od té doby co jsem na gymplu, řekla bych že to bylo pololetní vysvědčení, ta záminka, že ho bezpodmínečně musím mít. Mamka mi ho nechtěla dovolit, až jednou přišla domů a z klece na ni koukaly dvě korálkově černé očka. Nebyl z toho žádný Xtra konflikt. Nakonec jí přirostl k srdci. Včera ráno, měnila jsem mu piliny v kleci a všechno, poprosila jsem bráchu, aby ho pohlídal, mezitím jsem vykonala všechno potřebné a chystala se ho dát zpátky do klece, když mi brácha řekl, že proč má takové divné oči. Nejdřív jsem nad tím mávla rukou, ale když jsem ho pak uviděla, opravdu. Kdyby to byl člověk, řeknu že má zánět spojivek. Uplně zalepené uslzené očka. Nenesu moc dobře pohled na bolavé oči, vždycky začnu slzet. Oznámila jsem to mamce, ta řekla, že mu mám otřít oči kapkama. Pořád jsem čekala, jak se to bude vyvíjet, a to už je tady druhý den ráno. Už celý den nesnědl ani sousto, zdálo se mi to divné, měl tam kousek okurky, který by jindy shltl ani bychom to nepostřehli, mrkev, kterou taky miluje a dávka zrní zůstala nedotčená, to co jsem mu tam večer nasypala tam leželo jakoby nic. Ráno jsem mu nakapala do očí, a už je i otevřel, neležel tam se zavřenýma očima. Neustále bylo ale vidět že dýchá, slyšet tlukot jeho malého srdíčka, až asi kolem osmé večer.... Sedla jsem si k němu, hladila ho, za tyto dva dny už po nesčetněkráté, mluvila jsem, spíš jen tak pro sebe, ale věděla jsem že mě sylší, že mě poslouchá.... Naráz jsem ucítila, že tlukot srdce se zpomaluje, až utichlo úplně. V tu chvíli jsem se rozbrečela jako malé dítě. Nemohla jsem to zadržet, prostě to ze mě nějak vylítlo. Zítra mě čeká velmi pozitivní práce, kopat hrobeček v té nechutně zmrzlé zemi.... Proč.... :( Proč mě tady musel nechat samotnou.... Zrovna o Vánocích:(
Celé rodiny se dotklo zmizení milovaného.... Už mě nebude mít kdo vítat, když přijedu ze školy. Už mě nebude mít kdo utěšit, až zase propadnu svým náladám.... A v mém pokoji se bude rozprostírat naprosté ticho.... Bude mi chybět drnčení kuličky v pítku, když jeho růžovoučký jazýček zatoužil po čerstvé vodě, bude mi chybět ten věčný šramot, jak se plížil mezi pilinama, to pravidelné rozkusování zrní, broušení zubů, dokonce i piliny rozházené po mém pokoji.... Stolek, kde měl tento chlupatý miláček své působiště teď vypadá tak smutně a opuštěně....
10 komentářů:
chápu to a je mi to líto, ale ani nemůže tak jako tobě:-(...to přebolí;-)
Když mě umřel můj osmák tak sem brečela jako malé děcko... PAk sme si pořídili kočičku a všecko to bylo v pohodě..kdyby ted ona umrela tak bych se asi zbláznila...Napsala si tomoc pěkně... až semiztoho chce brečet .. :(
Chápu..:(:(...nj..Ale jak už řekla papučka..napsalas to fakt moc pěkně!!..
Predevsim ti chci podekovat za krasny koment na blogu :))
No a s tim morcatkem je mi to moc líto,zrovna na Vánoce.To teda není moc hezký dárek :'( ... Neboj,za chvíli to bude v pohode ;-)
Ahoj x) Přeji ti krásné Vánoce hodně darečku a pěkný vstup do nového roku x)
dekuji za komík na blogu x)... já si pamatuju kamarádce zemřel pes... brečela snad celý den ve škole...hrozně jí přirostli k srdci... i když já sama jsem tohle nikdy nezažila trochu přece jenom vím jaké to je..ale neboj to přebolí:-)
Děkuju všem za podporu:) Už si troufám říct, že jsem se z toho dostala, ale v tu chvíli mě to hodně vzalo a bude mi chybět....:(
to je mi líto :( ... všechno živé jednou umře :( ... achjo... ale ty to překonáš :)
Já jsem se z toho málem zozbrečela je mi to líto Baltsko* tohle nechci zažít...:(!!!!Tak zatím papa
mýmu osmákovy se taky nedaří moc dobře má taky něco s očima neska chceme jít k veterináři a je mit toho hodně líto ... doufám že to přejde ...
Okomentovat